Zklamaná a rozmazlená
Myslela jsem si o tom vztahu, že je tak dokonalej, že nemůže skončit jen tak z blbosti...když jsme byli spolu, tak nebyla chvíle, kdy jsme se něčemu nesmáli, pokaždý, když jsem se mračila mě rozesmál nějakým vtípkem, nesčetněkrát jsme se políbili, nesčetněkrát jsem ležela vedle něj, měla o něj opřenou hlavu a užívala si ten pocit pohody a bezpečí. Pokaždý jsme všechno vyřešili, šli jsme si ve všem vstříc...milovali jsme se... Všechno to skončilo! Kvůli blbosti!!!
Prostě on věřil nějakýmu svýmu kamarádíčkovi, kterej mu řekl, že mně někde viděl s nějakým jiným klukem se objímat... Nevěřila jsem tomu, nejdřív jsem si řekla, že je to kravina a že si ze mně dělá legraci... On to ale myslel totálně vážně.
Já bych se to vlastně ani nedozvěděla, řekla mi to kamarádka, který napsal, že jsem děvka, a že mně už nechce vidět. Je to takovej srab!!! A to říkal, že jsem srab v určitých věcech já, jenže to byly věci nesrovnatelný s jeho neupřímností. Ten okamžik, kdy jsem si přečetla jeho rozhovor s mojí kámoškou, byl pro mě šokem, ze kterýho jsem se těžko dostávala. V noci jsem nemohla usnout, pořád jsem myslela na to, že se to snad ještě udobří a vyjasní...jenže příští den jsem si uvědomila, že se mnou úplně skoncoval, a že pro něj už neexistuju. Byla jsem mimo, nechtěla jsem o něm slyšet...zkazil všechno hezký, byli jsme spolu tak šťastný a on to zkazí jen tím, že se mě nezeptá na to, jak to doopravdy bylo, musel si o tom udělat hned svůj obrázek... ale jak si tak řikám.. kdyby mě miloval, přišel by za mnou a začal o tom, že to určitě není pravda, a že mi věří... určitě by požadoval nějaký vysvětlení, jelikož kamarádovi by určitě věřil, ale já bych mu řekla, že to byl nejspíš jen můj nej kámoš, se kterým často blbnu... a vyřešilo by se to... a já bych teď, v pátek večer, byla někde s ním, v jeho náručí a povídala bych si s ním o tom co podnikneme o víkendu.
Nic není... všechno je pryč... ani teď si nedokážu uvědomit, že nemám nikoho ke komu bych se mohla přitulit a říct mu, jak moc ho mám ráda. Ten, co mě opustil, mě rozmazlil a nechal... jsem rozmazlená, závislá na někom, koho teď nemám.
Ale tak co nadělám.. on se třeba někdo objeví. Ale pořád v sobě mám ten pocit rozmazlenosti, kterej mi všechno stěžuje. Už je to sice tři tejdny od rozchodu, ale nedá se toho zbavit.
Naposledy jsem skončila dokonce cigaretou, a že jsem ještě nikdy nekouřila. Všechno mě k tomu donutilo...můj bejvalej, neúspěch u jednoho kluka, nuda a blbá nálada. Prostě jsem se sebrala a šla na nádro kouřit... nevím sice jak mě to napadlo, ale bylo to to jediný, co přicházelo v úvahu a co mě dokázalo v tý chvíli uvolnit. Byla jsem najednou taková svobodná, přemejšlela jsem o úplně jiných věcech, stála jsem tam a koukala do tmy na nádraží, sem tam přejel nějakej nákladní vlak a já počítala, jako malá, kolik měl vagonů... Byl to zase jednou okamžik, ve kterým jsem se cejtila pohodově.
Ale abych se jenom nelitovala, přeci jenom mi to něco přineslo. Získala jsem kamarádku, která se za mě postavila a teď jsme skvělý kámošky a bavíme se o všem... Jsem jí mooooc vděčná za to, co pro mě udělala...